Cesta do Nuuksia je na delší vyprávění... Po rekordně rychlém sbalení věcí jsme v Helsinkách vyrazili na autobusovou zastávku Opera, odkud jsme měli s jedním přestupem dojet k národnímu parku Nuuksio. Při hledání správné zastávky nastala trochu panika, protože jsme nevěděli, kterým směrem vlastně jedeme a přímo na zastávkách jsme nenašli žádné užitečné informace. Po krákém rozhovoru s místňáky jsme nebyli o nic moudřejší, ale byli jsme svědky toho, jak mávnutním na projíždějící bus signalizují řidiči, což nás překvapilo, ale vlastně nám to dost pomohlo. Když jsme totiž v zápětí uviděli blížící se bus s naším číslem, Honza honem mávnul a bus zastavil. Řidič nám víceméně potvrdil správný směr, nicméně jsme začínali cestou být trochu nervózní, když se na monitoru stále neobjevovala naše cílová zastávka. Honza tedy po ověření přes mapu v tabletu rozhodl, že musíme vystoupit kdesi u pumpy u lesíku, než uplně ztratíme směr cesty.
Bez pořádné mapy a informací jsme se tedy ocitli kdesi v zapadákově, na pumpě nám nepomohli, takže Honza koupil kafe, dal do kupy info, co měl, a vyrazili jsme pěšmo po lokální cestě směrem k parku. Po pár kilometrech pochodu začalo domečků ubývat, až jsme nakonec slavnostně došli k ceduli označující vstup do chráněného území, naštěstí bez nějakých bariér, ale taky bez žádného turistického značení. Po pěšinkách jsme se snažili držet směr k místům, kde podle našich informací mělo být tábořiště, no a kupodivu jsme po dalších pár hodinách celí šťastní stanoviště u jezera opravdu našli! Tehdy jsme ocenili, že slunce zapadalo pozdě a my jsme nemuseli bloudit lesem potmě. I kolem půlnoci ještě bylo šero.
Další den jsme měli v plánu strávit v parku a tak se i stalo, to už jsme chodili po označených trasách a potkávali sem tam místňáky, kteří si přišli načesat borůvky nebo na ohni upéct klobásky. My jsme bohužel neměli ani klobásky, ani zápalky, takže jsme jen lovili borůvky. Ale obdivovali jsme, jak skvělé bylo zázemí v tábořištích - naštípané dřevo, posezení, kotlík, čisté kompostovací kadibudky... Jo a fakt nikde žádné odpadky! Jinak pobavili nás místňáci, kteří i v dešti trpělivě dál opékali klobásky, jako kdyby nic.
Po druhé noci v Nuuksiu jsme ještě měli před sebou dlouhou tůru přes park, abychom došli někam, odkud by zase bus měl jet zpět do civilizace. Z parku jsme nakonec vylezli přímo u turistického centra Haltia, což je nově postavený komplex s muzeem, který ještě nebyl ve starých mapách. Tady jsme do sebe za odměnu nacpali mega oběd se všemi chody na krásné terase s vyhlídkou do údolí. Po obědě nás čekala cesta busem do města Espoo a odtud vlakem do Helsinek. No a během této zpáteční cesty jsme zjistili, jak to bylo s tou zpackanou dopravou do parku - jeli jsme správným autobusem správným směrem, ale přestup se odehrává v rámci dvou zastávek, z nichž každá stojí u jiné cesty a každá se jinak jmenuje. No a my měli zjištěný ten druhý název. Takže pozor na přestup na Ikea Espoo!
