Cēsis si vybral Honza jako další zajímavý bod na naší trase. Městečko má zajímavou středověkou historii a významný hrad, kvůli kterému jsme sem vlastně jeli. A stálo to za to. Cēsis se nám zalíbil hned po vystoupení z autobusu. Velmi mile nás překvapil hezký park se sochami a srandovními labutěmi. Z parku už to bylo na hrad nedaleko. Po zakoupení vstupenky jsme si odložili bágle na moderní recepci, nafasovali jsme lucernu a vydali se na prohlídku. Lucernu jsme pak využili v temných, neosvětlených chodbách hradu. Nebylo tam naštěstí moc turistů, takže jsme se v klídku mohli kochat jednotlivými částmi hradu a taky jsme okukovali svatební párty, která se tam zrovna odehrávala. Nakonec jsme strávili hodně času v prodejně se suvenýry, kde měli skvěle designované věci. Ale my jsme zaváhali a nákup suvenýrů jsme odložili až na Rigu, což byla chyba, které Honza lituje v podstatě dodnes. :)
Po prohlídce hradu nám pořádně vyhládlo, naštěstí jsme v zapadlé uličce objevili příjemné bistro zaměřené na burgery. Takže jsme se tam nasytili a vyrazili zase pomalu směrem na autobus, který nás odvezl do naší finální destinace, což byla Riga.
Riga#
Ze všeho nejdřív jsme se šli ubytovat, abychom stihli naši hostitelku – DJku, která zrovna vyrážela na noční šichtu do klubu. Velice zajímavý a inspirativní byt to byl, se dvěma vtipnýma psíkama. :) Večer jsme ještě vyrazili do víru města a atmosféra byla nezapomenutelná. I díky tomu, že to byl pátek uprostřed léta, ulice byly plné života. Potkali jsme i pouliční umělce, s nimiž se o prostor před Pomníkem svobody přetahovali noční cestáři. Večeři jsme si dali v samoobslužné restauračce zaměřené na ruské jídlo a pelmeně, to bylo hlavně něco pro Honzu. Noční Riga byla pořádná divočina, až na to, že se po určité noční hodině už nedal koupit alkohol. Mají tam přísná pravidla, takže si člověk mohl v noci sice koupit pivo, ale musel ho hned v obchodě vypít... a to nebylo ono.
Další den v Rize jsme si přivstali, abychom stihli něco vidět před odletem. Procházeli jsme městem a obdivovali jsme pravoslavný kostel a čtvrť, která je výstavní ukázkou secesní architektury. Honza se zde vydal na poštu odeslat naše pohledy a z toho byla velmi veselá historka, když se pokoušel s pani domluvit ohledně známek. Nakonec vyřešila Honzův požadavek na známku navíc (anglicky "extra") tím, že na pohled ke známce připsala prospiskou "extra" :D
Taky jsme chválili, jak jsou všude v Pobaltí krásně udržované městské parky, Riga nebyla výjimkou. V historickém centru je spousta zajímavostí, ostatně taky náleží do UNESCO. Hlavním symbolem města je dům s kočkama na střeše. Výrazné jsou ale i další historické budovy, z nichž nejstarší je skupina tří domů pojmenovaná Tři bratři. U těchto domů byla ale největší koncentrace turistů, tak jsme si je moc neužili.
Celkově byla Riga pro nás milým překvapením, kochali jsme se malebnými uličkami na každém kroku. Taky jsme zrovna natrefili na něco jako den otevřených dveří v Dómu na náměstí. Chrám byl kompletně zpřístupněn veřejnosti a ještě byl uvnitř zajímavý program. Proto jsme se zasekli déle, než jsme plánovali, což vedlo k sérii dalších nešťastných událostí.
Najednou se nám nedostávalo času, chtěli jsme ještě nějaké ty suvenýry, ale to, co jsme našli, se nám moc nelíbilo. Nestíhali jsme. Už jsme se rozhodli vydat směrem na MHD, které nás mělo odvézt na letiště, nicméně cesta na zastávku byla nekonečná. Časový pres už nás tlačil a podařilo se nám nakonec onu zastávku najít a do busu nastoupit. Bohužel ale jeho trasa vedla zkrz celé město a jeli jsme na letiště šíleně pomalu. Nakonec jsme na letišti prolítli halou na check in, ale jako na potvoru se před náma zasekla nějaká skupina rusky hovořících turistů, kteří cosi řešili se zavazadly, plus se objevily technické problémy na přepážce. No když jsme se konečně dostali k pánovi za pultem, ten už nám nedokázal pomoci.
Takže jsme byli v háji, z tohohle maléru už jsme se prostě nevysekali a mohli jsme si za to samozřejmě sami. Letadlo fuč a jali jsme se začít zjišťovat, jak se nakonec dostaneme domů...
