Letenková akce nás tentokrát zavedla do Londýna, kde jsme já ani Honza do té doby nebyli. Takže na konci října jsme se tam úspěšně vydali, ještě společně s kamarádem Mílou, který do Londýna v tu samou dobu odcestoval na konferenci. Samotný let proběhl bez problémů a z letiště Standsted jsme se vydali do města autobusem Easybus, který jsme si supervýhodně zařídili ještě z domova. O Easybusu si ještě povíme později. Každopádně jsme úspěšně vystoupili přímo v centru na hlavním autobusovém nádraží a hned pár kroků od nádraží jsme jen tak tak unikli jisté smrti. Sice jsme se soustředili na správnou stranu silnice (opačnou než u nás), ale nějak špatně jsme pochopili co se nám snažil říct semafor. Blikal na něm panáček a to zřejmě znamenalo, že do vozovky vcházet nemáme, ale my tam naopak přesně zrovna vykročili. Auto rozjeté ve velké rychlosti na nás zatroubilo na poslední chvíli a projelo nám těsně před nosem.
Naplánovali jsme si z nádraží cestu k Buckinghamskému paláci a do Hyde parku. Počasí nebylo nic moc, takže jsme tam ani nepotkali moc lidí, což bylo vlastně fajn, ale nemáme kvůli deštíku moc fotek. V parku jsme se prvně seznámili s londýnskými veverkami a jedna z nich asertivně zkontrolovala, jestli Honza náhodou nemá něco k snědku. Neměl. Když jsme procházeli opuštěným podzimním Hyde parkem, přišla už solidní dešťová průtrž, takže jsme natáhli krok a pospíchali na nejbližší zastávku. Nejdřív jsme absolutně nemohli pochopit systém a mapu místního MHD, takže jsme hledali odkud, kam a čím vlastně máme jet. Honili jsme v dešti autobus, který vlastně jel na druhou stranu. :D No nakonec jsme úspěšně nastoupili na správný spoj a vyrazili jsme za Mílou a jeho kamarády na večeři a pivko.
S Mílou jsme se shledali v obrovské dvoupatrové hospodě v centru nočního dění, v Camden Townu. Po první pivní ochutnávce jsme se ale z důvodu hladu přesunuli o pár ulic vedle - na pizzu a víno. Ale ani tady naše první noc v Londýně neskončila, Míla nás ještě vzal do tradiční anglické hospůdky The Royal Oak, kde jsme si dali pivo a obložený talíř s jídlem. Taky jsme se tu potkali s dalším kolegou z Apiary. :)
To už bylo první den vše, vypravili jsme se směrem k našemu ubytku, což byl pokoj přes Airbnb ve čtvrti Shoreditch. Šli jsme podle mapy, ale tu naši ulici a dům jsme pořád nemohli najít. Když v tom někdo začal hulákat z balkónu směrem k nám a kupodivu to byl náš ubytovatel, kterému bylo i na dálku jasné, že ti ztracenci venku jsme my. :) Fór byl v tom, že ten název ulice existuje tak nějak napůl a v oficiálních mapách není.
