Přišel čas rozloučit se s Kodaní a Votradovci. Dopoledne jsme společně s Mílou vrátili kola a pak jsme pěšky došli rovnou na vlakovou stanici směr Roskilde. Než jsme se ale v budově zorientovali a koupili si lístek, akorát nám o pár sekund ujel vlak, což nás pěkně namíchlo. Nicméně nezbylo než vyčkat na další spoj a dohodli jsme se, že takhle to teda dál nejde a nesmíme v takových situacích zbytečně zmatkovat.

Roskilde#

Roskilde je historicky významné dánské město cca 30 km západně od Kodaně. Jeho existence se datuje až do vikingské éry, později se stalo centrem duchovním a politickým. Město nebylo nijak rozlehlé, takže se dalo všude pohodlně dojít pěšky. Po příjezdu jsme udělali z nádraží sotva pár kroků po pěší zóně a už jsme byli v samotném centru. Chtěli jsme se někde občerstvit, ale jak bylo pro nás v Dánsku zvykem, zděsily nás ceny v místních restauracích. Inu rychle jsme v Roskilde zjistili, že draze není jen v Kodani…

Nakonec jsme na hlavním náměstí objevili stánek s moc dobrýma klobáskama ala hotdog za ucházející cenu, kde jsme dostali navíc jako bonus i kafe, což přišlo vhod. Z náměstí to pak bylo jen kousek k dominantě Roskilde, což je gotická katedrála z 12. století, v níž jsou pohřbíváni dánští králové a královny.

Katedrálu jsme si poctivě prošli a obdivovali jsme fresky z 15. století a zejména honosné královské hrobky, z nichž nejúchvatnější byl pravděpodobně sarkofág skandinávské královny Markéty I. († 1412). V jedné kapli byla hrobka zdobená sochami od autora sochy Malé mořské víly Edvarda Eriksena. V horní části katedrály byla výstava zaměřená na historické souvislosti a události kolem významných členů královského rodu, kde jsme si doplnili pár zajímavých vědomostí.

Po prohlídce katedrály jsme se rozhodli vyrazit na další zajímavost Roskilde, a tou je muzeum vikingských lodí. Kromě faktu, že se zde vystavují více či méně zachovalé originály viginských lodí z 11. století, je nutné vyzdvihnout, že samotné muzeum má vynikající atmosféru díky své architektuře. Budova je zasazena na mořský břeh a kolem dokola ji obklopují dřevěná mola, u nichž parkují funkční repliky malých i velkých vikingských lodí. Hlavní síň muzea charakterizuje prosklená zeď natočená směrem do širého moře. Okenní rámování pak připomíná stěžně a plachty.

Samotná výstava byla velmi poučná a zdrželi jsme se zde až do zavíračky, bohužel nám nevyšel čas na organizovanou plavbu vikingskou lodí, ani na dílnu, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet některé řemeslné práce související s tradiční výrobou vikingské lodi. Tak třeba příště :)

Po návštěvě muzea lodí jsme se uličkami Roskilde propletli zpět na hlavní náměstí, kde jsme tentokrát už najistotu šli na další klobásku a kafíčko. Zde jsme pak čekali na vlak do další destinace naší pouti, což bylo město Odense. Jak už to tak u nás bývá, na vlak jsme nakonec museli dost kvaltovat, protože Honza úplně neodhadl čas a vzdálenost k nádraží.

V Odense jsme měli zařízené ubytování na dvě noci, dostali jsme pokojík v poměrně honosném (a co Honza ocenil - perfektně designovaném) rodinném domě. To byla příjemná změna oproti kodaňským bytům, kde jsme v předchozích dnech nocovali a kde byl každý metr čtvereční drahý. Večer v Odense jsme využili k plánování dalšího cestovatelského programu.

Egeskov slot#

Na následující den jsme si naplánovali vyrazit vláčkem na hrad Egeskov - “nejlépe zachovalý a nejkrásnější renesanční vodní hrad” z roku 1544. Protože nám ale zamýšlený spoj ujel a následující jel až za cca hodinku, rozhodli jsme se čekání si zkrátit procházkou po městě, málem nám pak ujel i ten další spoj, ale naštěstí to tentokrát dobře dopadlo a vyrazili jsme směr Egeskov! Od zastávky vlaku to byla k hradu ještě pěkná pěší tůra, takže když jsme slavnostně dorazili k areálu Egeskovu, měli jsme neskrývanou radost. Vysoké vstupné nám sice na radosti ubralo, ale co se dalo dělat. Postupně jsme začali objevovat, co vše areál nabízí, a že toho nebylo málo!

Tematické části zahrad, menší budova využitá jako galerie výtvarného umění, jezírko obklopující hrad, park, labyrint... Samotný hrad má prostory pro veřejnost a vedle toho také soukromé prostory, které stále obývají členové šlechtického rodu, jimž Egeskov patří.

Veřejnou část hradu tvoří sály se sbírkami zbraní a loveckých trofejí ze všech koutů světa, rytířský (hudební) salónek, místnost věnovaná historické módě a doplňkům (např. kloboukům), místnost pro děti, kde je umístěný zámek pro víly (ručně vyrobená vzácná hračka ve stylu dnešních domečků pro panenky, nicméně asi 10krát větší a s precizně zpracovanými detaily). Dále je na zámku přístupná i půda, kde je sbírka historických hraček, sbírka historických kuchyňských potřeb a jedna strašidelná panenka opředená děsivou legendou (nesmí se s ní nikdy pohnout!).

Zahradami a hradem nicméně areál Egeskov nekončí, kromě toho je zde možné projít se na lanových konstrukcích mezi korunami stromů, můžete obdivovat sbírku záchranných a požárních vozů nebo třeba helikoptéry a stíhačky, projít si další budovu se sbírkou vzácných modelů cyklistických a motoristických (vč. Bondovského auta nebo DeLoreanu), další budova je přetvořena na děsivé Drákulovo doupě, venkovní přírodní bludiště… Prostě je toho v areálu fakt hodně, majitelé to pojali opravdu velkolepě a díky tomu si můžou dovolit Egeskov dále držet. Pro návštěvníka to vydá rozhodně na víc než jednu návštěvu.

My jsme areál opouštěli až po zavíračce a bohužel jsme potom museli absolvovat zase pěší štreku zpět na nejbližší vlakovou zastávku (nemohli jsme ani stopovat, protože cesta se opravovala a nic po ní tím pádem nejezdilo). Poněvadž jsme měli hlad, stavili jsme se v lokálním krámku na malý nákup a pak už nezbylo než zase čekat na spoj do Odense.

Odense#

Další den jsme se rozhodli projít Odense - další významné historické město, mimojiné rodiště H.Ch.Andersena. Rodný domek zasazený v malebné historické části jsme ale obhlédli jen zvenku, ani dovnitř muzea věnovaného H.Ch.Andersenovi jsme nakonec nešli, ale ve vstupní hale jsme alespoň mohli obdivovat vizuální návrhy na novou podobu muzea a ty byly opravdu jak z říše fantazie. Kousek od muzea nás zaujala pronikavá "vůně"", která nás dovedla až k místnímu farmářskému trhu se sýrovým stánkem.

V Odense jsme si dělali srandu z našich křiklavě svítících funkčních bund, protože Honza v oranžové vypadal jako místní cestáři a já ve žlutozelené jako místní popeláři, všichni ostatní Dánové nosí zásadně šedou nebo černou barvu oblečení. :)

Dominantou historické části Odense byla prozměnu katedrála, kterou jsme prozměnu navštívili a schovali jsme se zde před deštíkem. Po krátké přeháňce jsme si ještě prošli městský park a tím jsme v podstatě návštěvu Odense zakončili - pak už byl čas vyrazit pro batohy a s nimi na vlak do Aarhusu. A protože jsme byli na nádraží tentokrát netradičně s předstihem, rozhodli jsme si k jídlu koupit u nádražních kebabáčů falafel, čekání na jeho výrobu už mi ale málem způsobilo infarkt… než nám bylo jídlo připraveno, čas odjezdu vlaku se kvapně blížil. Tuším, že na perón jsme pak opět museli poklusem.

Dodatek k Odense: původně jsme neplánovali jet z Odense rovnou do Aarhusu, ale chtěli jsme stihnout ještě nějaký výlet za dánskou přírodou, nakonec se nám to ale nepodařilo naplánovat tak, aby to neobnášelo přehnaně komplikovanou dopravu a zároveň by se to vyplatilo časově.