Den 1. - Přílet do Kodaně#

S myšlenkou vydat se za Ivanem do Aarhusu jsme koketovali už nějakou dobu, takže když se objevily super levné letenky do Dánska, byla to jasná volba. Náhoda tomu chtěla, že jsme se ještě v Kodani v tomto termínu potkali s Hankou a Mílou V., takže jsme měli o zábavu celkem postaráno. Do Kodaně jsme přiletěli v pátek odpoledne a vydali jsme se rovnou k Hančinému sídlu. I na malém letišti, jako je to v Kodani, se však dá bloudit, takže jsme skoro hodinu řešili, jak a kam máme vlastně jet. Naštěstí nám ochotně zaměstnankyně letiště hned dvakrát poradila, nejdřív jaké si máme koupit jízdenky a potom kde máme hledat vlaky do centra. Inu dorazili jsme vlakem do města a vyrazili přímo na zastávku MHD autobusu, kde však byl pouze tajemný, dánsky psaný vzkaz, kterému jsme fakt nerozumněli! Nicméně jsme si domysleli, že bus má asi výluku a jede odjinud a rovnou jsme se na náhradní zastávku vydali a dokonce jsme nějaký odjíždějící bus i úspěšně doběhli. Super!

No když jsme konečně dorazili na danou adresu, Honza se nemohl Mílovi dovolat a tak jsme tam stáli u vchodu jako trubky a vymýšleli, jak Mílu kontaktovat. Zkoušela jsem i volat do otevřených oken, ale bez odezvy. Nakonec se spojení naštěstí zdařilo (Honza na rychlo nakoupil data na roaming a Míla patrně ukončil pobyt na WC) a tak jsme se slavnostně shledali s Votradovci! Vydali jsme se pak na první obhlídku města a vzali jsme to přes městský park Superkilen se zajímavě designovanými prvky od umělců z různých zemí. Za ČR tam byly typické žlutočervené lavičky.

Míla poté zavelel a vyrazili jsme do pivnice s milionem druhů dánského piva (jehož cena nám způsobila první kulturní šok). Další šok jsme řešili zpět na bytě v Hančiném minipokojíčku, a to když jsme zjistili, že minigauč nelze rozložit.

Provizorné nocležiště jsme pak seskládanli z gaučových matraček a polštářů, ale noc to byla tedy hodně divoká. Kromě minigauče v minipokojíku oplýval tento byt taky minikoupelnou, kde se na cca 1,5 metrech čtverečních nacházel sprchový kout, záchod, umyvadlo a skříňka se zrcadlem a možná ještě nějaké další objekty. Dánské koupelny jsou většinou podobně koncipované, voda po sprše se prostě setře stěrkou a je to.

Den 2. - Z Kodaně do Hillerødu, přes Helsingør a Fredensborg#

V sobotu ráno jsme se vydali hledat půjčovnu kol, což se zhruba na třetí pokus zdařilo, a tak jsme mohli vyrazit směrem na sever. Vymotali jsme se celkem rychle z centra a pak jsme dlouho jeli podél pobřeží a projížděli jsme velice malebnými vesničkami s domky s doškovou střechou. Cesta byla (překvapivě) po rovině, akorát s nepříjemným protivětrem a jedním Hančiným defektem.

Nakonec jsme dorazili k prvnímu záchytnému bodu, a to byla výtvarná galerie Lousiana. Tam jsme se na dvorku občerstvili z vlastních zásob a zatímco Míla s Hankou se vydali do útrob galerie, my jsme vůbec netušili, o jakou významnou galerii se vlastně jedná a tak jsme vyrazili na kolech dál. Využili jsme náskoku a udělali jsme si zevl na pláži, moře bylo samozřejmě na koupání příliš studené.

Dojeli jsme pak po pobřeží až do přístavního města Helsingør k zámku Kronborg, známému z Hamleta. Toto město, potažmo i zámek, má strategickou polohu u průlivu mezi Dánskem a Švédskem. Zámek sloužil především na výběr cla od lodí proplouvajících průlivem. Kronborg a bezprostřední okolí je moc příjemné místo, zámek se dal obejít kolem dokola i bez vstupného a po otvírací době. Zaujali nás místní rybáři lovící na pobřeží pod zámkem. Ve spojení s muzeem námořnictví, galerií a kulturním centrem by Kronborg vydal na celodenní návštěvu, nicméně my jsme po kávičce a zákusku v historickém centru města museli ještě dojet do Hillerødu, kde jsme měli zařízené na noc ubytování. V Helsingøru jsme ještě řešili jednu nemilou událost, když si Honza dal nezodpovědně náš nový drahý foťák do kapsy u kraťasů a po nasednutí na kolo mu vypadl na zem a potloukl se! Honza pak byl na sebe hodně naštvaný a smutný... :'(

Posledních pár kilometrů z Helsingøru do Hillerødu jsme už jeli fest vyčerpaní a hladoví, šlapali jsme po klikatých vedlejších cestách mimo hlavní silnice, ještě jsme si však neodpustili zastávku u královského zámku ve Fredensborgu. Došlapali jsme večer slavnostně do našeho hostýlku v Hillerødu na romantické samotě u lesa, ale k našemu velkému zklamání zde nebyla žádná možnost občerstvení. Po marném pokusu o objednání nějakého jídla po telefonu se nakonec kluci obětovali a ještě z posledních sil dojeli do města pro pizzy a zachránili nás před smrtí hlady.

Den 3. - Z Hillerødu do Kodaně#

Hostelovou snídani jsme opravdu nepodcenili a pořádně jsme se nadlábli, než jsme opustili kemp a vydali se na kolech do centra Hillerødu. Bývalý královský zámek se nachází na krásném místě - na ostrůvcích uprostřed zámeckého jezera.

Původně jsme chtěli na kolech dojet do Roskilde a odtud do Kodaně vlakem, nakonec jsme to ale přehodnotili, Roskilde jsme odložili a jeli jsme rovnou do Kodaně, tentokrát však vnitrozemím. Míla s Hankou vytvořili rychlejší tým a jeli napřed. Cesta vnitrozemím byla taky moc pěkná, míjeli jsme sympatické statky a usedlosti. V jednu chvíli jsme jeli vyloženě po přírodním terénu přes nějakou snad i chráněnou krajinu a i podél silnic jsme se pořád kochali čistou přírodou.

Posledních pár kilometrů do Kodaně vedla cyklostezka přímo vedle dálnice, což na mapě vypadlo děsivě, ale nebylo to nakonec ani trochu nepříjemné. Dálnice byla od cyklostezky oddělena velkou protihlukovou stěnou, z druhé strany jsme měli různou přírodu a s auty jsme do kontaktu vůbec nepřišli. A když už to hrozilo, tak vždy to bylo dobře dopravně vyřešeno (auta měla např. v daném úseku omezenou rychlost a výstrahu ohledně pohybu cyklistů).

Kodaň - centrum#

Nakonec jsme dorazili zase k Hance na byt a po sprše a krátkém odpočinku jsme se všichni čtyři vydali do centra, tentokrát na kolech. Obhlédli jsme vojenskou pevnost Kastellet, turistické panoptikum kolem sochy malé mořské víly, super tryskací fontánu Gefion, královské sídlo a obligátní nábřeží Nyhavn.

Pak ale zaúřadoval hlad a tak jsme se vydali do bývalých papíren na street food. Můžeme všem doporučit, výběr pochutin zde byl luxusní a všichni jsme byli nadšení.

Po večeři jsme ještě navštívili Christianii, speciální kout města s vlastními pravidly, kde seženete lehčí drogy, hlavně asi hašiš. Ale pro nás Čechy zvyklé na to, že si každý pěstuje konopí na dvorku, to zas takové vzrůšo nebylo. :) Prodávali tam drsní týpci v kuklách a bylo tam zakázáno fotit a běhat (běh vzbuzuje paniku). Zrovna končil nějaký koncert, takže bylo narváno, nicméně co se nám líbilo, že nepořádek tam nebyl - plechovky od piva jsou v Dánsku zálohované, takže to tam sběrači sklízeli. Tuhle noc v Kodani jsme nechtěli opakovat zážitek s nerozkládcím minigaučem u Hanky, takže jsme si domluvili airbnb nocleh s pořádnou postelí!