Paní Netvorová se na našem vnitrodvorku objevila celá nablejskaná - 19. července 2016. První premiéru absolvovala po naší oblíbené cyklostezce pod Vítkovem - na Krejcárek a zpět. Během léta jsme jí ještě pořídili košík a podnikli s ní a Netvorem několik výletů, které stojí zapsat do dějin pražení.
Do Roztok a zpět#
První větší cyklovýlet jsme podnikli na začátku srpna, kdy jsme vyrazili do Roztok u Prahy. To obnášelo cestu po cyklotrase přes Karlín a Tróju, pak pořád rovně podél řeky až k přívozu v Roztokách. Tam jsme se nechali lodí převézt na druhý břeh a začli šlapat do prudkého zakrouceného krpálu, na němž se Roztoky nachází. Byl tam takový hezký moment, kdy mě v kopci předjela starší pani se psem v košíku, což mě na chvíli dost zprudilo, ale pak jsem si všimla, že má elektrokolo! Vystoupali jsme až do města a zde jsem zavelela na pauzu v cukrárně.
Nad náma létala pořád letadla kvůli blízkosti Ruzyňského letiště. Cestu domů jsme absolvovali přes Únětice (s povinnou zastávkou v pivovarské hospodě), nějak jsme dojeli k Šárce a nedalo se jinak, než sjet do údolí, odkud jsme se museli složitě vyštrachat zase do strmého krpálu po ne-úplně cyklovhodné cestičce. Tak jsme se ocitli na Haunspalce a domů jsme nakonec dojeli přes Holešovice.
Polabí a (ne)slavná výprava na Říp#
V polovině srpna jsme se rozhodli podniknout dvoudenní výlet. První den jsme se vydali na kolech do Lázně Toušeň na návštěvu. Vzali jsme to už prozkoumanou cestou přes Černý Most, kde je akorát nejhorší se vymotatat mezi autama na cyklostezku. Pak se projíždí Horníma Počernicema, až se konečně najede na krásnou stezku za Prahou. A přesně při tomto slavném nájezdu na stezku co se nestalo? Honza píchnul zadní kolo! Naštěstí se mu to podařilo opravit a úspěšně jsme dorazili do Toušeně.
Po noci strávené v hotelu v Čelákovicích jsme se další den vydali na cyklovýpravu na Říp. Trasa kolem Labe byla pohodová a řešili jsme hlavně, abychom nenabančili do lidí na stezce. V některých úsecích jich bylo hodně.
Stejnou trasu měl i jeden pár cyklo-důchodců, kteří nás motivovali k lepším výkonům, neb jsme se nechtěli nechat zahanbit. Pak se ale od vyznačené cyklotrasy odklonili v Kostelci nad Labem, načež jsme zjistili proč! Následovalo totiž několik kilometrů po strašlivé kamenité kodrcavé trase, která rozhodně nebyla vhodná pro naše kola.
Trpěli jsme hodně, ale nejhorší bylo, že Honza zase píchnul a to už Netvor nerozdýchal. Čili kapitulace! Bylo to zrovna v Neratovicích a usnesli jsme se, že se teda vydáme na vlak a vrátíme se do Prahy.
Výlet ze Mšených Lázní do Prahy#
Na konci srpna jsme stihli podniknout ještě jeden výlet, a to z Python sprintu v Mšených lázních. Výlet začínal velmi romanticky, podél lánů a s výhledem na vrcholky Českého středohoří.
Pohodovým tempem jsme dorazili do Kralup, kde jsme si chtěli dát oběd, ale nenarazili jsme na žádnou občerstvovnu. Až za Kralupama u hřiště jsme se zastavili v příjemné hospůdce, kde jsme si užili fajn pauzičku. Když jsme pokračovali dál, bohužel nás zrovna v pasáži, kdy jsme místo cyklostezky jeli lesní cyklokros, zastihla náhlá průtrž a tak jsme to pěkně schytali těsně přes Řeží. Naštěstí se ale bouřka časem posunula jinam a my jsme mohli pokračovat, a to už po krásné stezce z Tróji domů. To by ovšem nemohl Honza zjistit, že má zase ušlé kolo. Naštvaně se rozhodl, že nebude lepit, ale bude podle potřeby dopumpovávat. No bylo to ještě náročné a než jsme dojeli do Karlína, měl toho Honza plné zuby. Já jsem pak nabrala i Honzovu bagáž a jela napřed na Žižkov, zatímco Honza se dokodrcal do Apiary, kde zaparkoval Netvora a došel domů pěšky.
